O mně

O populární hudbu jsem se začal zajímat v pubertě – nejdříve pop, pak rock&roll, rock a nakonec hardrock – mou nejoblíbenější kapelou se stali Led Zeppelin – budiž jim země lehká. S přibývajícími lety se mi hudební obzor rozšiřoval. Bohužel jsem neměl v předrevoluční době přísun desek ze zahraničí, jako mnozí jiní a tak se moje diskžokejské ambice dočkaly naplnění až v 90-tých letech, kdy pořízení téměř jakékoliv hudby na CD bylo jen otázkou peněz. V roce 1994 jsem se rozhoupal a vnutil se do jednoho baru v Hlučíně, kde se o víkendech pouštěla hudba k tanci. Vydržel jsem tam jen 4 večery, jelikož majitel byl bývalý DJ a podle jeho zažitých stereotypů (které časem získá každý DJ) jsem hrál blbě – v éře TV pořadu Eso a zuřícího floordance (DJ Bobo atd.), jsem si dovolil pustit například Jirku Schelingera. Tak jsem pak vystřídal ještě pár hlučínských diskoték, až jsem v roce 1997 zamířil do Ostravy, odhodlán realizovat svoje rockové sklony naplno. Nejdříve jsem si dvakrát zahrál v již neexistujícím klubu TNT, pak na Nádražní v Exitu 44, v Prostoru na Havlíčkově nábřeží – v „památné“ sezóně 1998-99 klub zaznamenal můj večer, skromně nazvaný Klegoviny, návštěvy přes 200 PLATÍCÍCH návštěvníků (vstupné bylo 30) – to ještě neexistovala konkurence Stodolní ulice.

Potom následoval Sklep a Rokle (bývalý Exit 44, nyní Hudební bazar). Musím konstatovat, že vyjmenované kluby (kromě Hudebního bazaru) vzaly dříve nebo později za své – rád bych věřil tomu, že ne mým přičiněním.

V roce 1999 jsem se rozhodl udělat díru do světa mimo Ostravu a krátkém úsilí jsem byl akceptován v jednom z nejstarších hudebních klubů v republice – ve Stounu ve Frýdku-Místku, kde jsem od roku 2007 i několik let pracoval, ovšem v té době jsem tam veřejné hraní neprovozoval. To jsem obnovil až začátkem roku 2015 – občas si střihnu Hity ze záhrobí, což je v podstatě oldies party, v poslední době doplněná i o aktuální hity.

Kromě hraní v klubech se mi podařilo získat několik opakujících se akcí – od roku 2000 jsem odehrál 13 rockoték na každoročním plese frýdecko-místecké strojní průmyslovky, 10x jsem vyhrával zaměstnancům soukromé firmy v Koutech nad Desnou, 7x chirurgům FNSP Ostrava-Poruba, 4x ostravské pobočce UniCredit Bank atd. Při pohledu do „archivu“ jsem mezi lety 2005 a 2014 napočítal přes 160 soukromých oslav, firemních večírků, plesů a také svateb, kterých bylo okolo 140. V poslední době počet mnou odehraných svateb klesá – buď se ti lidi berou čím dále méně nebo o mně nevědí 🙂
Nemohu nezmínit své angažmá v restauraci U peciválů na Stodolní, kde se o víkendech s různou intenzitou vyskytuji od roku 2000.

Můj repertoár – nejraději mám samozřejmě rock, ale soukromé akce mohu „ušít na míru“ – všechno se dá domluvit. Pokud se týče mobility – jsem schopen dojet v podstatě kamkoliv, nejvzdálenější štací byl vánoční večírek pojišťovny Gerling v Praze roku 2003, hrál jsem na svatbě v Horním Maršově (snoubenci se rozhodli říci své „ano“ na Sněžce) nebo u Martina na Slovensku.

Tolik paměti postaršího, i když služebně mladého (začínal jsem veřejně ve 40 letech) diskžokeje. Doufám, že pan Alzheimer a celková sešlost věkem nebudou ještě dlouho bránit mému velkému koníčku.